Normálně si pobudů postávajících porůznu v okolí nevšímám, mám své zdroje a o šméčka nestojím, ale dvoumetrový ještěří frajer pod pomníkem Jednotících válek si moji pozornost získat dokázal. Oslovil mě sykavým basikem a otevřev pracku plnou drápů, poodhalil svou nabídku. Stát se to v noci, asi bych bez váhání odhodil portmonku a vzal do squallčích, ale to nebyl ten případ. Náměstí bylo plné turistů a tak jsem si s relativním klidem stihl nejdříve prohlédnout, co mi ukazuje. Byl to chechtoprach! Nebo hnědý cukr, těžké odhadnout. Navzdory faktu, že se na Tetě tahle věcička shání velmi těžko, zdála se být cena přijatelná, řekl jsem si tedy, že to zkusím. Díky tomu nadešel čas pustit se do dalšího příběhu o nejmladších rytířích Jedi.
Podání: V prvním instalmentu série se mladí hrdinové vypravili do nitra džungle čtvrtého měsíce Yavinu, kde objevili starodávný rozpadlý chrám s podivnými symboly vyrytými do zdiva. Hluboko v podzemí pak na ně čekalo překvapení v podobě hibernujícího mistra Jedi a záhadné obří koule, z jejíhož nitra se ozývaly dětské hlasy.Odvážná dvojice průzkumníků dále zjistila, že jejich objev nebyl náhodný, protože právě oni byli předurčeni k tomu, aby duším z prokletého objektu ekvipotenciálního tvaru pomohli. Nikdo jiný to nedokáže a musí si poradit sami. Aby však mohli svůj osud naplnit, musí nejdříve porozumět dávno zapomenutému textu mnoho let vymřelé rasy massassiů.
Nájezd: Na samém počátku knihy se malý Skywalker a jeho kamarádka Tahiri seznamují s melodií jménem Lyric. Zdá se jim smutná a osamělá, proto ji chtějí přibrat k sobě do party. Nabídnou ji, aby si k nim při vyučování sedla a... Moment. Něco tu nehraje. Musím se vrátit zpátky. Eee, mladý... Skywalker? Jako Anakin Skywalker? Meesa kámoš Jar Jar Binkse Skywalker? Já mám snad vidiny a to jsem teprve u druhého slova textu! Tak tohle bude zajímavý. Asi to nebyl cukr. No nic, jde se dál: Přizvou Lyric, aby si k nim přisedla, a společně se dají do řeči. Melodie vypráví o svém světě Yavinu VIII, jeho fauně, svých lidech a způsobu, jakým žijí. Shodou okolností (a malé pomoci Sily) přijde na přetřes i téma massassijských piktogramů, které dívka měla to štěstí na svém rodném měsíci spatřit.Už to samo o sobě by jako úvod do stěžejní zápletky stačilo, ale autorka chce pro své bystré čtenáře víc. Představí tedy ještě podzápletku, ve které Lyric dospívá, což u lidí není žádný problém, ale u melodií to vyžaduje projít proměnou, při které se z člověku podobného tvora stávají mořskými pannami a pány. Proces je to nutný, nesmírně nebezpečný a vyžaduje přítomnost na Yavinu VIII.
Náhoda, osud nebo Síla tak vede Anakina a Tahiri, aby se s Lyric podívali o tři oběžnice plynného obra dál, pomohli jí tam s přeměnou a jako bonus se pokusili získat překlad pro nápisy z rozpadlého chrámu.
Euforie: Svižný dobrodružný příběh pokračuje a tentokráte nám nejen dává nahlédnout do zákulisí fungování Lukovy akademie, ale přináší i obohacení systému Yavin o další obyvatelnou planetku.Richardsonová si troufla vytvořit novou rasu a s ní i celý svět. V několika aspektech se jí to povedlo skvěle, v pár naopak zklamala, ovšem o tom podrobněji později.
Podobně jako v první knize i zde se nic dlouze neokecává a už po pár stranách se jde do akce. Tentokrát jsou ale sázky vyšší a nebezpečí hmatatelnější. Hrdiny neohrožují přírodní živel a duchové padlých následníků temné strany, kteří nemají žádnou šanci interagovat s fyzickým světem jinak než slovy. Jsou tu rozliční živí predátoři, vybavení evolucí k jedinému účelu – co nejlépe si pochutnat na melodiích. A protože děti lidí a melodií jsou si podobné, mají Anakin s Tahiri o zábavu postaráno.
V zásadě - a s ohledem na cílovou skupinu - lze říci, že má kniha skvělou atmosféru, dobrý příběhový oblouk, určitou myšlenku a zvraty. Pořád se ale nikde nezachází do žádných echt detailů, dospělí tedy odhalí mezery v dějové linii na první pohled a nenajdou jich zrovna málo.
Chvíle klidu: Co se mi opravdu líbilo, byla myšlenka odlišného stárnutí melodií. Ve svých dvaceti vypadá Lyric na 11, což je ve Hvězdných válkách asi poprvé, kdy si tohoto fenoménu všímám. Přičemž to dává smysl. Ne každá civilizace žije ve stejných podmínkách a už vůbec ne na planetách, které mají 24 hodinový den a 365 dní dlouhý rok. Trošku to kazí sourcebook Geonosis and the Outer Rim Worlds, který tvrdí, že rok oběhu Yavinu kolem hvězdy trvá 4 818 dní, přičemž by dle matematiky měl trvat pouze 182, ale to je detail. Snad se jedná o chybu, protože jinak by malé melodie musely hlídat vejce svých nevylíhnutých bratří a sester zatraceně dlouho.Když už jsme u melodií, nebudeme si nic nalhávat – jsou to mořské panny. Ostatně Malá mořská víla byla v rámci Disneyho světa pro nejmenší v devadesátých letech hodně populární, takže se není čemu divit, že se dostala i do daleké, předaleké galaxie. S sebou si ale přinesla i otravnou vlastnost automatické příslušnosti k ženskému pohlaví. Podobně jako mořská panna, mořská víla či mairmaid je i melodie extrémně těžce převeditelný tvar do mužského rodu. Není to sice nemožné, ale všechno, co jsem vymyslel, jednoduše znělo nepřirozeně. S tím souvisí i fakt, že kdykoli v knize začne dělat něco nějaká blíže neidentifikovaná melodie, tak nemáte nejmenší tušení, zda se jedná o dívku či chlapce a musíte nechat svoji fantazii pracovat opravdu naplno.
Absťák: Co však skutečně táhne příběh dolů, je originalita. O mořských vílách jsme již mluvili, podívejme se tedy blíže na záporáky. Těmi v Lyričině světě jsou: obří modrý orel; obří uslintaní potkani; překvapivě nezvětšený škrtič; a konečně obří superinteligentní křižák. Souhrnně řečeno přerostlé pozemské potvory, známé svými schopnostmi vyvolávat v člověku fobie. Tito nelítostní a instinkty vedení predátoři mají za následek, že smrt číhá na Yavinu VIII doslova na každém rohu. Což textu na jednu stranu přidává na napínavosti, na druhou však působí lacině a nejsem si ani dvakrát jistý, zda se jedná o prvek vhodný literatury pro děti.Vrátím-li se k melodiím jako druhu, každému staršímu čtenáři bude nevyhnutelně vrtat hlavou, jak je možné, že tito humano-rybí lidé pořád žijí. Od mala jsou totiž vystaveni vysokému riziku úmrtí, protože se rodí z vajec na souši, kde se dospělí nevyskytují. Není nikoho, kdo by jim pomohl, jelikož měsíc žádnou z dosud existujících galaktických zřízení nezajímal a popravdě ani nový soused - Luke Skywalker, o osud melodií moc zájmu nejeví. Z příběhu je přesto patrné, že obývají měsíc už několik milénií, takže život si cestu našel.
Díky Lyric se dočkáme velkolepé přeměny člověka na mořskou pannu (lépe řečeno jezerní). Je s podivem, co všechno autorka vymyslela, aby ji učinila atraktivní. Bohužel také po čtenáři chce, aby uvěřil, že látka kalhot při ceremonii ve vodě povolí a magicky ustoupí srůstajícím nohám. To už se pohybujeme na stejné úrovni „blbosti“ jako ve Zlatém glóbu, kde si hrdinové hráli s kostěnou rukou.
Proti universu se dílo provinilo pokřivením kodexu Jedi, respektive přidáním řádku: Věř a uspěješ. Tionne patrně vytvořila nějaký nový kodex určený speciálně pro děti. Společně s mnohými dalšími knihami a komiksy z doby vydání Lyričina světa, i zde je citlivost v Síle brána jako obyčejná věc, kterou disponuje nejeden charakter, což trošku sráží výjimečnost rytířů Jedi. Sotva Lyric dospěje – a přestává být schopna na akademii studovat, nachází se jiná melodie, která převezme její místo a rychle si osvojí základy používání Síly.
K dalším prohřeškům lze řadit absolutní ignoranci zásad postupů při hlubinném potápění, používání metrického systému „od oka“ a extrémního zjednodušení lingvistických postupů.
Vrcholem všeho je diletantství zásobovače praxea Peckhuma. Ten nechává jemu svěřené děti samotné na měsíci plném predátorů, protože zapomene na akademii náklad zdravotních potřeb a musí se tedy pro něj vrátit. Takže nejenže neplní své povinnosti, ale ještě má blbou výmluvu – pochybuji, že Jediové ve svém volném čase vyrábí medikamenty, aby je pak mohli prodávat. Spíš má ten starý záletník na nějakém z dalších měsíců bokovku a potřeboval se na chvíli zbavit pasažérů, se kterými při plánování cesty nepočítal.
Po tom všem vás už asi ani nepřekvapí, když prozradím, že se sice hrdinům nakonec podaří massassijské písmo přeložit, ale výsledek jejich snažení je vzhledem k obsahu vzkazu dokonale komický. Vlastně se z něj nic nového nedozví, i když se autorka tváří, jako kdyby ano.
Střízlivění: Za největší přínosy knihy považuji rozvedení praktiky vyvolávání vzpomínek pomocí Síly a s jistými rezervami i samotnou rasu melodií. Námět je dobrý, atmosféra skvělá a příběh srozumitelný. Postavy se drží svých zajetých charakterů a jdou si tvrdě za svým cílem. Ubylo i opakování již proběhlého děje, za což jsem velmi vděčen. Provedení je už horší a působí značně neoriginálně. Celek tedy neurazí, ale ani nijak zvlášť nepotěší. Bod nad průměrem Lyričin svět získává hlavně díky tomu, že je pro děti a z toho hlediska funguje bezvadně. Perlička závěrem Děti, podívejte, přicházejí Yuuzhan Vongové! – Ok, uznávám, to bylo hodně temné, ale pobavilo mě to. Když o tom tak přemýšlím, to bylo to jediné, nad čím jsem se skutečně uchechtl. Tak moment, musím se znovu podívat na první stranu. No jo, je to tam - Anakin Skywalker. Takže to nebyla halucinace, čili žádný chcechtoprach, ale jen obyčejný fermentovaný třtinový cukr!